O lehkosti

Předsevzetí k novému roku si už dlouho nedávám. Mám zažito, že pokud je pohnutkou pouze datum v kalendáři, nikoliv vnitřní potřeba, nevydrží dlouho – nic objevného. Ale je tu jeden motiv, ke kterému delší dobu tíhnu a který bych s novým rokem chtěla uplatňovat stále častěji a vědoměji: lehkost. 

Lehkost může znamenat moc věcí, v józe i v každodenním bytí. Lehkost v držení těla například. Držení, kdy nic nedržíte. Tělo se drží samo, bez napětí. V sedě jen lehce cítit vrcholky sedacích kostí v kontaktu se zemí či židlí, páteř se přirozeně narovná. Bez pouček, co s pánví, břichem a rameny. Nechat se přirozeně nést, s lehkostí.

Odpovědět občas na mail třemi větami – ve kterých je vše potřebné a nic navíc – místo třemi odstavci. Zredukovat ty složité spletence do čisté krátké linie. Jít k jádru. Možná i místo mailu rovnou zvednout telefon? Sama cítím, jak jsem se odnaučila telefonovat. Přitom kolik lehkosti a přímosti může být v tříminutovém hovoru místo rozsáhlých lánů písmen.

Lehkost mysli… to je těžký oříšek, nikdy nekončící cesta. Když ve mně útržkovité slabiky myšlenek s těžkopádností vecpané do slovních formiček lítají tam a zpět, cítím se těžká a roztříštěná já sama. Ztrácím se. Je to dost vyčerpávající stav, kdy přichází jedna myšlenka za druhou, a místo, aby vás vyvedly pryč z tunelu, se v nich topíte čím dál tím více. Totální zahlcení. A vše zůstává nevyřčené někde v hrdle, v hlavě, v palci u nohy - a tam to šimrá, zbytečně.

Přitom když je vědomí rozprostřené, paradoxně jsem nejblíže svému středu a vše nabývá na lehkosti. Lépe se řeší situace (ano, "řeší se", neřeším ji urputně já), vnímám pohled druhého, lépe "se komunikuje". Když jsem v kontaktu sama se sebou, v kontaktu s druhým se pak nepřetvařuji. Vše je jaksi volné, bez překážek. Lehké.

Lehkost se mně osobně jako jógové lektorce propisuje do mnoha situací. Už jen ten začátek… Trvalo mi ne dny a měsíce, ale roky, než jsem se odhodlala vstoupit do sálu jako lektor. Neustále jsem ten okamžik odkládala, ještě si udělám tento kurz, tento workshop, přečtu tuto knihu, ještě nejsem připravena. A chci to vůbec? Pak jsem si cestou z jednoho workshopu uvědomila, že jsem v sále nechala svou podložku. Slečna na recepci, které jsem sdělila své obavy, mě uměla nakopnout - s velkou lehkostí. Dodnes jsem jí vděčná. 

Cesta tramvají na první vedenou hodinu nebyla vůbec jednoduchá, do lehkosti těla a dechu jsem měla daleko. Ale cesta lektorky se přede mnou pak začala odvíjet tak trochu sama od sebe, dveře se začaly otevírat, stačilo lehce zaťukat. První krok je určitě těžké udělat. Nemusíte mít ale ve svých osobních mapách naplánovanou trasu od startu až do cíle před tím, než vyrazíte. 

Lehkost lektora jógy znamená i nepřipravovat si každou lekci jógy do puntíku a otevřít se potřebám těch, pro které je lekce vedena. A nepřipravovat každou lekci JINAK. Nechtít být neustále originální, nová, jít od Z k A a vzít to přes M, když předtím jsme šli od A k Z, abych zaujala a nenudila sebe ani ostatní. Oni se nenudí. Stačí přidat jeden pohyb, ubrat druhý, ne vše překopávat od základů, týden po týdnu.

Lehkost je v praxi uvolnit se z nutnosti nechat zaznít dlouuuuhééééé OOOOOOMMMM a čím více nahlas, tím je to jógovější.

Nechat ho doznít v tichu a klidu, jak mi zrovna dech dovolí – aby mohlo nastat samovolně bezdeší, ve stejné míře a klidu, možná i delší. Nikoliv urputná zádrž dechu na tři, na osm, na patnáct… a lehkost, zapomněla jsem, to je právě pro mě, a vždy bylo, ticho. Aspoň se ho občas dotknout.

Když ráno zasednu na svůj žlutý pohankový meditační bobek, když se poštěstí a mé malé já se alespoň trochu přiblíží onomu přesahujícímu stavu plnosti i prázdnoty, tam je také lehkost. Ale píše se o tom velmi těžce.